Tradiční dělení keramiky
Názvy jednotlivých kategorií podle tradičního dělení jste nejspíš už někde zaslechli. Možná však neznáte přesné rozdíly a určení jednotlivých druhů.
- Terakota
Výrobky z terakoty jsou nejčastěji žluté až hnědé, toto zbarvení způsobují oxidy železa. Terakota se používá pro výrobu užitkové keramiky, jako jsou různé dlaždice, nádoby, koryta pro hospodářská zvířata nebo obkladačky.
Nejznámější výrobek z tohoto materiálu je světoznámá Terakotová armáda. Přes 8000 válečníků vyrobených z hlíny je připraveno hlídat hrobku jejich císaře.
- Kamenina
Kamenina vzniká smícháním jílu, živce a křemene. Nejčastěji se s kameninou setkáme ve formě užitkových předmětů stejného využití jako u terakoty.
- Porcelán
Nejdůležitější surovinou pro výrobu porcelánu je bezpochyby kaolin, mletý křemen a živec. V ideálním poměru vytvářejí hutný materiál nepropustný pro vodu a plyny.
Tradičně se vypaluje nadvakrát, kdy po prvním vypálení na nižší teplotu naneseme glazuru a následně se výrobek finálně vypálí.
Porcelán najdeme ve formě nádobí, ale pro svou odolnost je využíván i v chemickém a elektrotechnickém průmyslu.
- Fajáns
Fajáns nebo taká majolika není příliš známá. Jde o výrobek z velmi porézní a jemné hlíny, na kterou je nanesena bílá glazura z olova a cínu. Na první pohled se podobá porcelánu.
- Cihlářská produkce
Cihlářské výrobky poznáte podle typické červené barvy, za kterou vděčí oxidům železa. Vyrábí se z nich stavební materiály, které se dále vypalují (střešní tašky, cihly, klinkery, duté tvarovky) nebo zůstávají v přirozené podobě (vepřovice).
Dělení podle materiálů
Dále můžeme keramiku dělit podle použitých materiálů. Tradičně se používá k výrobě jíl, kaolin, hlína a příměsi různých minerálů. Díky různým poměrům použitých surovin dosáhneme požadovaného výsledku. Keramické výrobky jsou díky tomu velmi variabilní a můžeme je využívat v mnoha odvětvích.
Podle doby výroby
Další neméně zajímavé kritérium je doba výroby. V tomto ohledu nás zajímá především historická keramika. Primitivní vypalování hliněných výrobků se objevuje již v paleolitu – do tohoto období řadíme například Věstonickou venuši. Mistři v prehistorické keramice však žili v Japonsku a Číně.
Starověk lze považovat za zlatý věk keramiky, kdy došlo k jejímu prudkému rozmachu v Egyptě, Římě, Řecku a Mezopotámii. Světoznámý starověký čínský porcelán se dostal na obchodních lodích až do Evropy.
V 17. a 18. století byla znalost keramiky a porcelánu na vysoké úrovni. Díky tomu vzniklo několik porcelánek, které držely krok až do poloviny 20. století. V této době byla keramika vytlačena syntetickými materiály.
Pokud vás článek zaujal, tak si přečtěte také o historii výroby skla. Rozšiřte si znalosti o tradičních keramických výrobcích a seznamte se s tajinem – možná zjistíte, že ho doma bezpodmínečně potřebujete.